Okrasné dřeviny > Listnaté dřeviny > Jeřáb

Jeřáb

Jeřáb muk (Sorbus aria)

Je to větší keř nebo strom dosahující výšky až 14 metrů.

Roste v jižní a střední Evropě; na severu se vyskytuje nejdále v jižní Skandinávii. V Česku se mu daří především na vápencích a zásaditých vyvřelinách. Je to teplomilná a světlomilná dřevina odolná vůči suchu.

Listy jsou střídavé, podlouhle eliptické a dvakrát pilovité, na lícní straně lesklé a zelené, na rubu šedobílé a plstnaté.

Květy jsou bílé a vytvářejí laty podobné květenstvím jeřábu ptačího; květy měří asi 15 mm. Muk kvete v červnu. Kališní lístky přetrvávají i po odkvětu v době plodu. Plod je tmavočervená kulovitá malvice dlouhá asi 1,5 cm, dozrává v září. Malvice mají plstnaté stopky a bělavá plst bývá i okolo zbytků kališních lístků.

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

Je to opadavý, listnatý a ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V České republice je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy.

Výskyt
V našich podmínkách se oskeruše vyskytuje v dubovém a bukodubovém vegetačním stupni. Běžný výskyt je ve výškách od 160 do 500 m n.m. Oskeruše se může vyskytovat jako solitér ve volné krajině - pak má výšku asi 10 až 15 m, šířka koruny až 20 m - nebo v lese, kdy je vyšší než v otevřené krajině - její výška je na úrovni okolních stromů, další odlišností je menší koruna. Oskeruše je sice teplomilná rostlina, na druhou stranu vzrostlé stromy jsou mrazuodolné (vydrží teploty do −30 °C), dává přednost prosvětleným suchým a málo vlhkým stanovištím, které jsou bohatá na živiny. Je odolná proti exhalacím a smogu.

Rozšíření
Oskeruše se nachází hlavně v jižní Evropě (Balkán, Itálie, část Španělska), ve Francii a středním Německu, kde je nejsevernější výskyt v Sasku-Anhaltsku. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i v severní Africe a v Turecku. V České republice se oskeruše nachází v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy, na Slovácku, kde je rozšířena od Pálavských vrchů po Vizovickou vrchovinu. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin - v České republice se není ani 800 vzrostlých stromů. V poslední době se sice vysazují tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10 až 20 let) se dožije jen asi desetina a stromů, které se dožijí 100 let bude ještě mnohem méně. Podobná situace je i v jiných místech Evropy - i když je areál oskeruše velký, nikde neexistuje souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinka několika stromů.

Plody
Oskeruše začíná plodit ve věku 10 až 20 let. Plody většinou dozrávají a opadávají od září do října. Množství ovoce je různé, v případě vzrostlého stromu se uvádí hodnoty od 300 do 1200 kg, přičemž platí, že solitérní stromy díky své velké koruně jsou na úrodu bohatší než stromy rostoucí v lese. Avšak úroda ovoce však nebývá každoroční, některý rok se totiž neurodí nic.

V souvislosti s neúrodou oskeruší byla zaznamenána jistá zvláštnost: pokud je květ oskeruše ozářen bleskem, pak opadne a nedojde ke tvorbě plodu. Údajně byly spařeny stromy, které u kterých byly plody jen na jedné straně stromu, na druhé v důsledku ozáření květů bleskem nebyly plody žádné. Nutno dodat, že poté, co se vytvoří plody, už ozáření bleskem na úrodu vliv nemá. (zdroj: Vít Hrdoušek a kol.)
Plody jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je vhodné je nechat uležet do té doby, než zhnědnou, tzv zhniličkovatí.

Plody obsahují:

cukry
bílkoviny
pektiny
vitamíny - např. vitamín A, C
organické kyseliny
minerály
tříslovinu (tanin)

Využití

Využití plodů: Plody je možné po uležení jíst bez jakékoliv další úpravy (jsou chuťově výborné), je možné z nich dělat kompoty, marmelády či je usušit. Po pomletí sušených oskeruší je možné prášek používat k ochucování jídel (má příchuť skořice). Dále se používá ke konzervování jablečného moštu či jiných ovocných šťáv. Další možností je výroba likérů či velmi kvalitní pálenky - oskerušovice. Plody mají i léčivé účinky: používá se při střevních potížích (sušené ovoce se používá jako statikum, zatímco syrové má projímavé účinky), na revma a při horečce. V případě smísení oskerušovice s bylinkami a medem je možné léčit i nachlazení.
Využití dřeva: Dřevo oskeruše je nejtěžší v celé Evropě, je velmi pevné a má pěknou barvu i kresbu, proto se používalo v truhlářství, řezbářství, používalo se jako materiál pro hudební nástroje, vinné lisy a mechanické nástroje. Dále se používalo jako materiál na ozdobné vykládání nábytku (intarzie). V současné době je oskerušové dřevo zpracováváno jen několika málo podniky v Evropě, což je dáno vzácností oskeruše. Každopádně oskerušové dřevo je velmi kvalitní a je možné, že v budoucnosti dojde k rozšíření pěstování oskeruší a využívání jejich dřeva.

Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia (Ehrh.) Pers.)

Je to listnatý opadavý keř nebo strom z čeledi jabloňovitých, dorůstající až 12 m do výšky a také 12 m do šířky.

Popis
Listy jsou široce vejčité, mají světle zelenou barvu a jsou velké až 11 cm.
Květ - květenství tvoří šedobílé laty široké až 10 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Zvláštností je to, že se rozmnožuje též apomikticky, tj. semeny z neoplodněných květů. Tuto zvláštnost mají všechny druhy jeřábů původem ze Skandinávie. Z květů se později vytvářejí plody velké až 1,2 cm.
Plody jsou kulaté, oranžově červené malvice dozrávající od září do října.
Kvete v květnu

Areál rozšíření
Původní rozšíření bylo v jižním Švédsku, Dánsku, severním Německu a Skotsku. Ve Švédsku je natolik rozšířen, že se mu také říká jeřáb švédský. Ve své domovině roste pouze jako keř. V Čechách byl poprvé introdukován roku 1835.

Stanoviště
Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do -30°C. Tento druh není náročný na druh půdy, úspěšně roste jak na slunných místech, tak i ve světlých lesích. Snáší také městské znečištění. Pěstuje se především ve městech jako součást okrasných stromořadí a v parcích.