Okrasné dřeviny > Listnaté dřeviny > Jehlice

Jehlice

Lidové názvy

Jehličí, jehly

Sbíraná část

Kořen (Ononidis radix)

Použití

Diuretikum. Močopudné působení se připisuje především silici a hlavně flavonoidům a ononidu, látce s podobnou chemickou strukturou jako má glycyrhizin lékořice. S ohledem na močopudné působení se droga používá i proti revmatismu, při chronických kožních chorobách, hemoroidech i při vysokém krevním tlaku (má metabolizující působení) a pro přítomnost silice a flavonoidů i jako dezinficiens, zejména močových cest. Droga má slabé hemolytické účinky, saponiny však neobsahuje. V lidovém léčitelství se používá také při onemocnění dnou a revmatických potížích. Běžný výklad vědeckého označení jehlice vychází z latinského onos = osel, což znamenalo krmivo pro osly; druhové jméno upřesňuje - spinosa v latině znamená trnitý. Antická ononis sloužila v léčitelství Řekům i Římanům podobně jako ta dnešní, měla však i speciální indikace (mírnila např. bolesti zubů). Podle starých pověr chránila dobytek. Tabernaemontanus věřil, že mění obyčejné kovy na stříbro. Ve Francii se více používá jehlice trnitá, kterou doporučoval i známý fytoterapeut Leclerc (1927).
Obsahové látky

Triterpeny, isoflavonoidy (isoflavony, glykosidy formononetinu, biochaninu A), stopy silice.

Doba sběru

Říjen - listopad

Charakteristika

Usušený oddenek s kořenem, slabého pachu, škrablavé, natrpklé chuti s nasládlou příchutí. Oddenek rostliny je krátký, většinou několikahlavý; kořen je o průměru až 2 cm, většinou nevětvený, zkroucený, často ze stran smáčklý, svraskalý, zdřevnatělý a velmi tuhý. Oddenek i kořen na povrchu krytý šupinovitou šedohnědou až černohnědou borkou. Lom je nepravidelný, vláknitý. Na rovném příčném řezu je patrna excentrická stavba kořene; kůra je úzká, dřevo velmi široké, nažloutlé, dřeňové paprsky bílé, nestejně široké, vějířovité.
Sušení, sesychací poměr

Kořeny necháme na hromadách 1-2 dny proschnout, tím z nich opadá nalepená zem. Potom je opláchneme pod proudem vody, silnější podélně rozřízneme a umístíme do sušárny. Sušíme při teplotě do 50 °C. Po usušení balíme drogu do papírových pytlů a dále ji uchováváme v suchých a dobře větraných místnostech.